Beauty of our lives.

O mém životě by se dala napsat kniha. Nebyl by to román ani komedie, byla by to krutá realita, realita devatenáctileté holky, která nikdy nedosáhla ničeho, co si vysnila.
Vysmíváme se ostatním, jaké žijí životy, ale sami je nemáme lepší. Vysmíváme se ošklivým, hloupým nebo odlišným, i když se uvnitř cítíme stejně. 

Boj za dokonalostí. "Vzpamatuj se Em., o tom to přece není." Ne?! A o čem tedy? O vnitřní kráse? Nebuďme bláhoví. Vždy jde o hezkou tvářičku, postavu k nakousnutí a sex. Primitivní svět kolem nás.
Ráda bych někdy věřila, že na kráse nezáleží, že krása je jen povrchnost a nic víc. Jen pak vždy dopadám tvrdě na zem a uvědomuji si, jak je vše postaveno na vzhledu.
"Na první pohled jsem se zamiloval do její krásné povahy." - aaaha!

Bylo mi 13, tak zranitelná. Žádná prsa, chlapecká postava - pro smích ostatním. Touha po lásce, po klukovi, po někom kdo mě bude milovat takovou, jaká jsem. Trvalo to dva roky, push-upka to zachránila, ale jizvy na duši zůstaly. Díky spolužáci!